Jaromír „Ikarus“ Nohavica, náš Happy New Year

Moja duša plače a nevie o nádeji...

Na novom albume Jaromíra Nohavicu Ikarus (2008) chýba jedno dôležité upozornenie: Počúvanie tohto CD je návykové. Môže sa stať, že to nebudete môcť prestať počúvať a váš prehrávač bude hrať Ikarus stále dookola.

Nadšený návštevník koncertu kričí: „Jarek už jede!“ Ozýva sa potlesk, Jarek Nohavica berie do rúk gitaru a hrá prvé tóny úvodnej albumovej piesne Já si to pamatuju. Spieva o sebe a o obvineniach, že spolupracoval s komunistickou tajnou Štátnou bezpečnosťou (StB): „já děkuju, Veliký bratře, / sedící na fotelu úplně v tom nejhořejším patře, / já děkuju, Veliký bratře, / nemysli si, že každá díra v stropě bělobou se zatře, / to už tu bylo, / s tebou i bez tebe, / já o tom něco vím, zasrané STB, / já si to pamatuju, / tu hrůzu pamatuju, / ty noci pamatuju, / ta rána pamatuju, / zákazy pamatuju, / seznamy pamatuju, / ty lidi pamatuju, / sebe si pamatuju, / zbabělce pamatuju, / hrdiny pamatuju, / mlčící pamatuju, / tebe si pamatuju, / má lásko, pamatuju.“

Ďalšie piesne sú o hľadaní tých jediných pravých hodnôt – pravdy, priateľstva, lásky. Vzťahu dvoch ľudí sa dotýka veršami: „Ty ptáš se mě / a já ptám se tě / a mlčíme oba, / neboť málo slov je na světě, / ty ptáš se mě / a já ptám se tě, / každý jinou řečí / na jiné planetě.“

Na kompaktnom disku má svoje miesto aj Píseň o příteli od Vladimíra Vysockého, ktorý ju aj napísal, zhudobnil a Jarek Nohavica ju preložil: „a když z výšky jsi slít, / on tě chyt, / neboť byl, kde měl být, / když se bil, když se rval / a hnal, / zmámen na štítech skal / pak stál, / je to on přítel tvůj, / při něm stůj, / jemu jen důvěřuj.“

Ikarus Jaromíra Nohavicu je síce veľmi citlivý, nežný, dojemný, no aj veľmi smutný. Najviac sa smútok ozýva v piesni Co se to stalo, bratříčku, v ktorej sa Jarek Nohavica prihovára svojmu kolegovi spevákovi Karlovi Krylovi: „Má duše pláče v hrníčku, / síly mne zvolna opouštějí, / co se to stalo, bratříčku, / má duše pláče v hrníčku / a neví o naději.“

Nohavica na novom albume kráča v tme, prešiel hlbokým lesom a nevie, kde je; vyšiel proti prúdu času, spolu s fúzatým Noemom volá „hoe hoe“ a tvrdí, že márne je trápiť sa: „Na stěnách skotačí černé stíny / nechytneš je, nepolapíš, je to marné, když se trápíš, / z vánočních koled jsou evergreeny / a co ty Ježíšku ještě spíš?“

Nohavica sa poslucháčom predstavuje ako jed i antisérum, všetko i nič, trón i prepadlisko: „Já jsem tvůj vir, / ale i ávégéčko, / pod nosem knír. / Tvůj Jaromír, / co má víc o kolečko / a žere sýr. / Dle vlasů Ir / a podle nosu valach, / ten bohatýr, / co žije tam ve vysokých skalách. / Já jsem tvůj vir, / jsem tvoje Happy New Year.“

Jarek Nohavica – slobodný ako Ikarus, z krídiel mu kvapká vosk, prišiel mu trojslovný list „Běž se oběsit!“ a je pánom svojho života – svoj nádherný pesničkový súbor zakončuje vrcholným klavírnym songom Mám jizvu na rtu. Spieva o tom, že je už príliš starý na to, aby veril v revolúciu. Vidí to tak, že ťažko prejde uchom ihly. Chce sa pokloniť českým básnikom ešte predtým, ako ho v nebeskej komisii prijme svätý Peter. „Někteří lidi mají fakt divné chutě, / ale já, lásko má, stále stejně miluju tě, / když hážeš bílé křemenáče na cibulku, / když zvedáš prst jako dirigentskou hůlku. / A i když mě to táhne tam a tebe občas jinam, / na špatné věci pro ty dobré zapomínám / a kdyby se někdo z vás na anděla ptal, / tak mám jizvu na rtu, když při mně stál … on při mně stál“.

Matúš Demko

Pozrieť diskusiu

Fungujeme vďaka finančnej podpore našich čitateľov a pravidelných podporovateľov. Ďakujeme.

Podporte nás aj vy, aby sme vám mohli priniesť ďalšie kvalitné články.

Podporiť pravidelnou sumou Podporiť jednorazovo