Smrť Archimedova

Smrť Archimedova

Thomas Degeorge: Smrť Archimedova. FOTO - Wikimedia.org

Posledné chvíle života starovekého mysliteľa a vynálezcu Archimeda v podaní Karla Čapka.

Ona totiž ta historie s Archimédem nebyla docela tak, jak se píše; je sice pravda, že byl zabit, když Římané dobyli Syrakus, ale není správné, že do jeho domu vnikl římský voják, aby plenil, a že Archimédes, ponořený do rýsování nějaké geometrické konstrukce, na něho mrzutě zavrčel: “Neruš mi mé kruhy!”

Předně Archimédes nebyl žádný roztržitý profesor, který neví, co se kolem něho děje; naopak byl od nátury pravý voják, který vymýšlel pro Syrakusy válečné stroje na obranu města; za druhé pak ten římský vojáček nebyl žádný opilý kořistník, nýbrž vzdělaný a ctižádostivý štábní setník Lucius, který věděl, s kým má tu čest, a nepřišel plenit, nýbrž vzdal na prahu vojenský salut a řekl: “Buď zdráv, Archiméde.”

Archimédes zvedl oči od voskové deštičky, na které opravdu něco rýsoval, a řekl: “Co je?”

“Archiméde,” děl Lucius, “my víme, že bez tvých válečných strojů by se tyhle Syrakusy nebyly udržely ani měsíc; takhle jsme s nimi měli dvě léta co dělat. Nemysli si, my vojáci to dovedeme ocenit. Skvělé stroje. Gratuluju.”

Archimédes mávl rukou. “Prosím tě, na tom přece nic není. Obyčejné vrhací mechanismy – nu, taková hračka. Vědecky to nemá valného významu.”

“Ale vojensky ano,” mínil Lucius. “Poslyš, Archiméde, já jsem ti přišel říci, abys pracoval s námi.”

“S kým?”

“S námi Římany. Musíš přece vidět, že Kartágo je v úpadku. Nač jim ještě pomáhat! Teď zatočíme s Kartágem, to budeš koukat. Měli byste jít raději s námi, vy všichni.”

“Proč?” bručel Archimédes. “My Syrakusané jsme náhodou Řekové. Proč bychom měli jít s vámi?”

“Protože žijete na Sicílii, a my Sicílii potřebujeme.”

“A proč ji potřebujete?”

“Protože chceme ovládnout Středozemní moře.”

“Aha,” děl Archimédes a pohlížel zamyšleně na svou deštičku. “A k čemu to chcete?”

“Kdo je pánem Středozemního moře,” řekl Lucius, “je pánem světa. To přece je jasné.”

“Copak musíte být pány světa?”

“Ano. Poslání Říma je, aby se stal pánem světa. A říkám ti, že jím bude.”

“Možná,” řekl Archimédes a smazával něco na voskové tabulce. “Ale já bych vám to neradil, Lucie. Poslyš, být pánem světa – to vám dá jednou ukrutné hájení. Škoda té práce, co s tím budete mít.”

“To je jedno; ale budeme veliká říše.”

“Veliká říše,” mumlal Archimédes. “Když nakreslím malý kruh nebo velký kruh, je to pořád jenom kruh. Zas tady jsou hranice – nikdy nebudete bez hranic, Lucie. Myslíš, že velký kruh je dokonalejší než malý kruh? Myslíš, že jsi větší geometr, když nakreslíš větší kruh?”

“Vy Řekové si pořád hrajete s argumenty,” namítl setník Lucius. “To my dokazujeme svou pravdu jinak.”

“Čím?”

“Činem. Například jsme dobyli vašich Syrakus. Ergo nám Syrakusy náležejí. Je to jasný důkaz?”

“Je,” řekl Archimédes a škrabal se s pisátkem ve vlasech. “Ano, dobyli jste Syrakus; jenže to už nejsou a nebudou ty Syrakusy jako dosud. Bylo to velké a slavné město, člověče; teď už nikdy nebude veliké. Škoda Syrakus!”

“Zato Řím bude veliký. Řím musí být nejsilnější v celém okruhu zemském.”

“Proč?”

“Aby se udržel. Čím jsme silnější, tím víc máme nepřátel. Proto musíme být nejsilnější.”

“Co se týče síly,” mumlal Archimédes. “Já jsem tak trochu fyzik, Lucie, a něco ti řeknu. Síla se váže.”

“Co to znamená?”

“To je takový zákon, Lucie. Síla, která působí, se tím váže. Čím budete silnější, tím více svých sil na to spotřebujete; a jednou přijde chvíle –”

“Co jsi chtěl říci?”

“Ale nic. Já nejsem prorok, člověče; jsem jenom fyzik. Síla se váže. Víc nevím.”

“Poslyš, Archiméde, nechtěl bys pracovat s námi? Nemáš ponětí, jaké ohromné možnosti by se ti otevřely v Římě. Stavěl bys ty nejsilnější válečné stroje na světě –”

“Musíš odpustit, Lucie; jsem starý člověk a ještě bych chtěl vypracovat jednu nebo dvě ze svých myšlenek. – Jak vidíš, zrovna si tady něco rýsuju.”

“Archiméde, neláká tě dobývat s námi vlády nad světem? – Proč mlčíš?”

“Promiň,” brumlal Archimédes nad svou deštičkou. “Co jsi řekl?”

“Že člověk jako ty by mohl dobývat světovlády.”

“Hm, světovláda,” děl Archimédes zahloubaně. “Nesmíš se zlobit, ale já tady mám něco důležitějšího. Víš, něco trvalého. Něco, co tu opravdu zůstane.”

“Co to je?”

“Pozor, nesmaž mi mé kruhy! To je způsob, jak se dá vypočítat plocha kruhové výseče.”

* Později byla vydána zpráva, že učený Archimédes přišel o život náhodou.

 

Text pôvodne vyšiel v Lidových novinách 17. 4. 1938.

Pozrieť diskusiu

Fungujeme vďaka finančnej podpore našich čitateľov a pravidelných podporovateľov. Ďakujeme.

Podporte nás aj vy, aby sme vám mohli priniesť ďalšie kvalitné články.

Podporiť pravidelnou sumou Podporiť jednorazovo