ROZHOVOR: Kardinál Duka o cirkvi, dialógu aj o odvolaní arcibiskupa Bezáka

Pražský arcibiskup a predseda Českej biskupskej konferencie kardinál Dominik Duka pre magazín Christnet.cz poskytol rozhovor, v ktorom sa vyjadril k dialógu Cirkvi s agnostikmi, k odvolaniu arcibiskupa Bezáka či k pontifikátu pápeža Františka. Prinášame Vám jeho mierne skrátenú verziu.

Papež Benedikt XVI. označil při své poslední návštěvě za jeden z hlavních úkolů české církve „intelektuální dialog s agnostiky“ a v návaznosti na návštěvu v Čechách pak vznikl projekt Nádvoří národů. Jak se tuto papežovu výzvu daří naší církvi naplňovat?

Příprava na Nádvoří národů je v plném proudu. Byla, pravda, zastíněna politickými událostmi a změnami, protože tato akce není přímo v gesci české katolické církve a biskupské konference, ale zodpovídá za ni ze strany katolické církve vatikánská Rada pro kulturu, vedená kardinálem Ravasim, který navázal kontakt s českým ministerstvem kultury. Společným koordinátorem celé akce se stal profesor Wilhelm, exrektor Karlovy univerzity, protože to má být dialog s lidmi, kteří nejsou zakotveni v církvi.

Bylo třeba diskutovat o tom, jak v této aktivitě postupovat – zda dělat velkou akci, „galapředstavení“, anebo akci, která bude mířit do středu celého problému. Zde jsme došli k tomu, že hlavním tématem bude dialog jako takový, protože v naší společnosti se dialog nevede, počínaje politickou scénou, přes kulturní scénu a konče běžnou populací se každý staví do své pozice, staví se na emocích a každý si tvrdíme svoje.

"Dialog s agnostiky je životně nutný, a to nejen ve vztahu náboženství a sekularizované společnosti, ale vůbec k přežití."

Zdieľať

Chceme tedy ukázat, že tento dialog je životně nutný, a to nejen ve vztahu náboženství a sekularizované společnosti, ale vůbec k přežití. Nevymýšlíme mnoho nových programů, ale můžeme říci, že na tomto dialogu jsme pracovali již před výzvou Benedikta XVI. Koneckonců ekumenická duchovní správa v armádě, ve vězeňství, v nemocnicích je také dialogem se společností – v širším slova smyslu. Například v Římě vedl tento dialog kardinál Ravasi s prezidentem Napolitanem – tento rozhovor vyšel italsky a my připravujeme na září jeho český překlad. Český čtenář pak bude mít představu, o čem tito dva lidé spolu hovoří.

Na Slovensku se dařilo vést takový dialog arcibiskupu Róbertu Bezákovi, který se například nebál jít i do arény velkého rockového festivalu Pohoda. Při jeho odvolání hrála klíčovou roli apoštolská vizitace, kterou vedl litoměřický biskup Baxant. Mnoho lidí na Slovensku, ale i u nás (T. Halík, V. Malý, V. Kodet) vyjádřilo názor, že Bezákovo odvolání – či přinejmenším jeho způsob – bylo nesprávné (včetně podivných otázek). Jak se díváte na tuto vizitaci pana biskupa Baxanta a zejména na její formu?

Především chci říci, že českému episkopátu byl dán „černý Petr“. A to z toho důvodu, protože se hledal vizitátor, který bude rozumět slovensky – vedle italsky mluvícího nuncia. Byl vybrán pan biskup Baxant, jako člověk dialogu a uhlazeného vystupování.

Otázky nesestavoval on, sestavovala je Kongregace pro biskupy. Tyto otázky při přečtení určitě vyvolávají rozpaky, možná někdy i údiv. Musíme však vycházet z toho, že vznikly na základě reportů a udání, které přišly do Vatikánu ze Slovenska na zmíněnou kongregaci. A povinností vizitátora je tyto otázky položit. Musíme si uvědomit, že v církvi svaté jsme jenom lidé, a proto se někdy reaguje takovýmto způsobem.

"Mohu říci zcela otevřeně, že pan arcibiskup Bezák nebyl odvolán na základě nějakého morálního deliktu."

Zdieľať

Mohu říci zcela otevřeně, že pan arcibiskup Bezák nebyl odvolán na základě nějakého morálního deliktu. Celá kauza do jisté míry vypovídá o slovenské politicko-církevně-náboženské situaci. Slovensko jsme vždy chápali jako zem tradiční, silně religiózní, s převahou katolictví, ale i velmi aktivní luterskou církví a s maďarskou národností spojenou kalvínskou církví. Církevní pozice je dána i historickým vývojem, kde církve zachránily národnosti – konfesní školy, otázka jazyka – a to až do 19. století. Maďarizace na Slovensku byla mnohem tvrdší než germanizace u nás, kdy v tehdejších Uhrách nešlo jen o úřednicko-byrokratický systém jako u nás, ale o vytvoření jednoho velkého národa.

Můj postoj je zdrženlivý. Za prvé máme mnohem méně informací o životě na Slovensku – nejen církevních, než mají Slováci o nás. Druhým momentem je, že biskupská konference na Slovensku vstoupila do nové etapy (nás to čeká za několik let, protože řada biskupů dosáhne 75 let a nastane výměna generací). A dále se trochu zapomnělo na to, že současný slovenský katolík je už jiného ražení, než byl před rokem ´89. Myslím, že to naznačil i dopis papeže Benedikta XVI., ze kterého nepřímo vyplynulo, že se zde jedná i o určitou diskusi v samotné biskupské konferenci na Slovensku. Tolik tedy mohu říci k této situaci.

Jako člověk, který se musí pohybovat v církevním a politickém životě, si myslím, že takové kroky vyžadují i určitou diplomacii a citlivost. A zde bych se odvážil tvrdit, že na obou stranách se trochu zapomnělo, že některé věci je třeba řešit s větší citlivostí.

I vy se často se účastníte akcí „světského charakteru“ - historická výročí, setkání se sportovci, nedávné mše při výročí České televize či Českého rozhlasu. Je to zajímavý nový prvek v praxi naší církve, ale ozývají se i vůči němu i kritické hlasy. Co vás k takovéto veřejné společenské angažovanosti vede?

Několik momentů. Jednak je to znalost historického působení církve. Za druhé nechci budovat bariéru mezi životem církve a ostatní společností, protože historicky žijeme v křesťanské kultuře, chtě nechtě. Další moment je pro mne návrat svobody a demokracie do této země, což znamená být na straně demokracie a všech aktivit, které svobodu zajišťují. To je důvod, proč se účastním řady akcí či aktů, které mohou vyvolat určitou otázku - a to zcela legitimní - uvnitř církve, uvnitř kléru.

Ale křesťanství je náboženství lidskosti. Proto jsem v Lidicích, proto jsem v Ležákách, proto jsem na hřbitově v Ďáblicích. Ale proto také jdu požehnat fotbalovému družstvu Plzně, kde jsem 15 roků žil. Křesťanství není náboženství, které by nerozumělo zábavě, a tedy i sportu. Zcela jistě člověk při takových příležitostech musí vyslechnout určité projevy, se kterými se neztotožní. Ale vycházím z toho, že je zde také možnost, abychom si o takových věcech při vhodné příležitosti mohli pohovořit. Kdybych žil jako vězeň tohoto domu (Arcibiskupského paláce, pozn. red.), tak by se mi to nikdy nepodařilo.

Máte daleko častější kontakty s prezidenty republiky než váš předchůdce. Je zjevné, že v případě prezidenta Klause došlo v jeho vztahu k církvi k určitému posunu. Miloš Zeman jako opoziční lídr i jako premiér církev často nešetřil, ale nyní vidíme bohoslužbu ve svatováclavské kapli při jeho inauguraci či nedávné návštěvy v Arcibiskupském paláci v Praze i v Olomouci (5. a 8. června, pozn. red.). Domníváte se, že u prezidenta Zemana také došlo k jistému posunu ve vztahu k církvi?

"Křesťanství není náboženství, které by nerozumělo zábavě, a tedy i sportu. Je náboženstvím lidskosti."

Zdieľať

Za svou osobu mohu říci, že jsem znal či znám všechny tři prezidenty po listopadu ´89. Ve všech těchto prezidentech ctím hlavu státu, a to demokratické republiky. Rovněž tak mám pozitivní vztah i k prezidentu Edvardu Benešovi i Tomáši Garrigue Masarykovi. A mám i určitou úctu nad opravdu tragickým a bolestným osudem prezidenta Háchy, kdy tento muž na konci psychických a fyzických sil na sebe vzal zodpovědnost, za kterou kvůli svému zdravotnímu stavu ani plně zodpovídat nemohl.

K postavě současného pana prezidenta se odvážím tvrdit, že ho za to léta – i jako premiéra – natolik znám, že není ani antiklerikál, ani pravý ateista. On vyznává, že jeho ateismus vychází z kolísání mezi vírou a nevírou – a to mohu říci z našeho rozhovoru, že na otázku: „Věříte v osobního Boha?“ odpověděl ano. Na to jsem mu řekl: „Jak můžete být tolerantní ateista?“. Jeho odpověď byla: „Jsou chvíle, kdy věřím v osobního Boha, a jsou chvíle, kdy si nejsem jistý.“ Myslím, že je to poctivé vyznání a neměli bychom z toho vyvozovat okamžitou klasifikaci, kam tohoto člověka zařadit. I on se hlásí ke své minulosti z dětství, pokřtěného i biřmovaného katolíka. Za ta léta společenských a někdy i přátelských kontaktů vím, o čem mluvím. Úřad prezidenta v naší zemi není snadný, a do jisté míry prezidenti naší země od vzniku republiky žijí ve stínu Královského paláce – tedy ve stínu představitele české státnosti, což je také i velmi zavazující.

Ústavní soud definitivně zamítl ústavní stížnosti na církevní restituce. Pro církev to jistě znamená úspěch. Na druhou stranu církev zcela prohrála mediální bitvu o restituce, kdy kromě několika nezávislých novinářů s křesťanským pozadím téměř nikdo na horké mediální půdě „nebojoval“, církev téměř mlčela, neargumentovala a nevysvětlovala. Proč se více neangažovala tiskové oddělení arcibiskupství, katoličtí intelektuálové, biskupové a generální vikáři?

Tato mediální otázka, jak ji popisujete, je z velké časti pravdivá, i když ne stoprocentně. Bylo to dáno mj. tím, že z toho, jak je otázka majetkoprávního vyrovnání s církvemi v médiích pojímána – stejně tak veškerá majetková vyrovnání – je jasné, že naše společnost stále ještě příliš žije v zajetí bývalého režimu, který velmi holdoval závisti a nenávisti.

"Polovina katolíků není spokojena s majetkoprávním vyrovnáním. Právem. Jsme si však vědomi toho, že církev má být sloužící a chudá."

Zdieľať

Jestliže v současné době máme různé průzkumy veřejného mínění, vždy záleží na tom, jak položíme otázku. Plně chápu průzkum, podle nějž polovina katolíků není spokojena s majetkoprávním vyrovnáním. Právem. Ale musíme říci, o co šlo. Jedni vyčítají, že tato náhrada je nedostatečná, že ona suma 59 miliard korun je desetinou skutečné hodnoty majetku, který zůstává v rukou měst, obcí, krajů a soukromých osob. Tento zákon jim dává právní jistotu, že tento majetek je jejich.

Proč jsme tedy byli tak „nerozumní“? Protože jsme si vědomi toho, že církev má být – v duchu knihy Yvese Congara – sloužící a chudá (kniha Za církev sloužící a chudou, pozn. red.). Naše církev je bohatá, ale na obětavost věřících, na kulturní památky a na bohatství historie. Ale to neplatí jenom o katolické církvi. To platí i o Českobratrské církvi evangelické, o Církvi bratrské a tak bych mohl vyjmenovat všechny jednotlivé církve. Proto jsme do tohoto zákona přijali i ty církve, které v roce 1948 nebyly evidovány, protože po celou dobu čtyřiceti let totality a dvaceti let svobody pracovaly na stejném principu. Je to kompromis, a určitě jsme nikoho neokradli.

Církev je jedna z těch institucí, jež byly částečně odškodněny. Ale je potřeba říci, že my toto odškodnění přijímáme jako náhradu státního pilíře financování církví a náboženských společností. Zcela jistě budeme moci po dvaceti letech říci, že na tom budeme o 15-20% lépe, ale tyto peníze nepůjdou ani na nějaké jachty, ani na dovolené na Havajských ostrovech, ale na pomoc celé společnosti, jak v oblasti kulturní anebo do charitativních a školských aktivit.

Pojďme do budoucnosti. Co očekáváte od pontifikátu papeže Františka, v čem bude jiný, než ten jeho předchůdců?

Před časem jsme byli svědky toho, jak Jan Pavel II. reprezentoval ve svém utrpení postavu papeže. Byl to také on, kdo v roce 2000 hovořil o potřebě reformy, i reformy papežského úřadu pro 21. století. Papež Benedikt XVI. šel určitou cestou. Tato volba rozhodla, že poprvé stojí v čele církve Neevropan, ale přitom Evropě velmi blízký, protože Amerika a zejména Latinská Amerika má k Římu blízko.

"Z některých papežových kroků vidíme, že papež bude bližší velké světové populaci, protože katolická církev je z 80% neevropská. A z ekonomického hlediska je opravdu církví chudých."

Zdieľať

Jeho vystupování má výhodu velké dynamiky, kdy může vstupovat do bezprostředních kontaktů. Dalším momentem je plánovaná reforma řízení církve, která bude znamenat určitou decentralizaci, také vzhledem ke specifičnosti jednotlivých kontinentů. O této otázce byla velká diskuse již za papeže Jana Pavla II. Je také třeba navázat určité kontakty, aby církev zůstala světovou. Z některých papežových kroků vidíme, že papež bude bližší velké světové populaci, protože katolická církev je z 80% neevropská. A z ekonomického hlediska je opravdu církví chudých.

A poslední otázka: Jak budete trávit dovolenou?

Letos to bude trochu náročnější. Vydávám se do Ria de Janeira na setkání mládeže. Dále si budu muset dát věci do pořádku, takže určitou dobu budu takzvaně na dovolené, ale přitom budu muset pracovat. A pak se chystám vydat s trojicí spolubratří dominikánů na deset dní ke Středozemnímu moři, abychom si trochu užili slunce a moře.

Jan Uhlíř, Arcibiskupský palác v Praze, 11. června 2013.

Rozhovor je mierne krátený, pôvodný text: Naše církev je bohatá. Prevzatý so súhlasom redakcie Christnet.cz. Foto: Christnet.cz / Vít Luštinec.

Pozrieť diskusiu

Fungujeme vďaka finančnej podpore našich čitateľov a pravidelných podporovateľov. Ďakujeme.

Podporte nás aj vy, aby sme vám mohli priniesť ďalšie kvalitné články.

Podporiť pravidelnou sumou Podporiť jednorazovo