Zdesenie z Hasslochu

Nový Respekt priniesol reportáž z predvolebného Nemecka, jedna vec ma vystrašila. Najskôr krátke zhrnutie, ako vyzerá a žije priemerný Nemec, citát:

„Má 1,5 dítěte, rodičem se poprvé stane ve 29 letech a potomkům dává momentálně nejčastěji jméno Sophia či Maxmilian. Sedm hodin a minutu denně pracuje a 8,5 hodiny spí. Hodinu stráví dojížděním z práce, dvě a půl hodiny sedí u televize, hodinu a devět minut si čte. Vydělá průměrně 3 147 eur čistého. Ročně sní 87 kil masa, hlavně vepřového. Za bydlení a energie vydá průměrná domácnost měsíčně 850 eur, za jídlo a pití 285 eur, z toho 18 eur za sladkosti a čokoládu.“

Myslím, že zaujme viac než len to najvyššie číslo. Redaktor Respektu sa poradil, kde priemerných Nemcov hľadať, a poradili mu obec Hassloch neďaleko Mannheimu. A tu nasleduje malé zdesenie. 

Táto obec je tak dokonale priemerná, že to využívajú firmy na testovanie výrobkov a z miestneho obyvateľstva si urobili laboratórium, doslova:

„V místních supermarketech se prodává zboží, které nikde jinde není k dostání. Tři a půl tisíce testovaných domácností, tedy zhruba polovina obyvatel, má čipové kartičky, které přesně zaznamenávají jejich nákupy. Když doma sledují televizi, tak vidí odlišnou reklamu než diváci toho samého pořadu v jiných obcích – výzkumníci GfK jim do vysílání pouštějí spoty k testovaným výrobkům. Pokud se nový salám, příchuť zmrzliny nebo prací prášek mezi místními prosadí, tak je koncerny začnou prodávat všude v Německu.“

Strašná predstava. Existuje niečo horšie ako robotizácia spoločnosti, keď časť práce vykonávajú za ľudí roboty. Je to stav, keď sa ľudia menia na robotov.

Foto: Hassloch, wikimedia