Posledná esej Ivo Možného

V novom Respekte vyšla pravdepodobne posledná esej, ktorej autorom je zosnulý sociológ Ivo Možný. Text nesie názov Automaty dane neplatia a autor ho krátko pred smrťou poslal do Respektu. Esej je o demografii, autor čiastočne rehabilituje, ale aj kritizuje knihu Thila Sarrazina, približuje neuveriteľnú odkázanosť Nemecka na imigrantoch a nemecký osud opisuje realisticky, až z toho mrazí:

„Dnes je 27 procent německé populace starší 60 let, po polovině století to bude 40 procent. I když se díky „čtvrté generaci“ automatů podaří zvýšit produktivitu, a udržet tak ekonomický výkon Německa, automaty daně neplatí – a zdrojům penzijních fondů hrozí propad. Automaty také nenakupují a vývoz bez domácí poptávky ani německou ekonomiku neudrží. Zejména pokud koupěchtivost začne klesat v celé západní Evropě, jež se potýká se stejnými problémy.“

Na záver textu sa púšťa do opatrnej paralely s Českom s takouto pointou:

„Jako všechny bohaté státy, i my jsme se ocitli v situaci úspěšného páru, který si pořídil velkou vilu se zahradou a zůstal bezdětný. Jak stárne a výkon i zdroje se mu tenčí, má tři možnosti: buď děti adoptuje a ony majetek převezmou a ve stáří se o něj postarají. Nebo neudělá nic a bude přihlížet, jak vila chátrá a zahrada pustne. Anebo bude brát jen podnájemníky – ale možná se dožije toho, že se mu ve vile začnou až příliš zabydlovat. Japonsko je příkladem druhého řešení: je to dnes nejstarší společnost na světě. Němci usilují spíše o to první. My si zatím vypomáháme „agenturními pracovníky“ – ale rozhodnutí se nevyhneme.“

Najviac ma ale z celého textu oslovila krátka, priam úsečná, ale maximálne presná veta:

„Ač demografická čísla varují už 20 let, žádná strana nepřišla s programem imigrační politiky.“ U nás sa o to jeden politik pokúsil, žiaľ, neuspel. Je načase, aby sa na tom niečo zmenilo.