Čtení Bible

Mezi věřícími jsou lidé, kteří poslouchají kázání, ale evangelium nečtou. Přitom evangelium je dokument, který obsahuje závažné informace. To je zřejmé hned při prvním seznámení se s ním. Proto četba Písma Svatého je důležitá a častokrát zdůrazňována. Je to Slovo Boží.

Jenže evangelium čteme a často mu nerozumíme, nebo špatně chápeme a nevíme o tom. Pro kvalitní četbu evangelia je nutné znát realitu, která ovlivňuje pochopení evangelia. Evangelium nám toho může říci daleko více, pakliže budeme uvažovat o souvislostech v textu a také různých textů mezi sebou. Zkušenost je, že poměrně málo lidí se zamýšlí nad textem evangelia. Proto je nutné se napřed naučit evangelium správně číst a správně o něm uvažovat.

K tomu je dobré, abychom si pro orientaci uvědomili pro začátek alespoň několik faktů:
1. Texty evangelia jsou přibližnou reprodukcí katecheze Ježíše Krista. Rozdíly textů mezi sebou jsou toho dokladem (např. rodokmeny Ježíše se liší u Matouše a Lukáše, Království Boží není totéž, co Království nebeské).
2. V mnoha případech je ale také zřejmé, že v případě Království nebeského (u Matouše) a Království Božího (u ostatních evangelistů) jde o tytéž výroky. Z toho plyne, že jde o určitou transformaci originálních Ježíšových výroků.
3. Evangelium je neúplné. Některá podobenství v něm nemají originální výklad. Přitom učedníkům v soukromí je Ježíš vykládal. Nebo to, co říkal Ježíš, je pravděpodobně v zapsaném evangeliu neúplné. Např. když synové Zebedeovi říkají: „...přejeme si, abys nám splnil..." (Mk 10,35), tak se možná přitom odvolávají na „začkoliv budete prosit, dostanete" (Jn 14,13-14). Musíme si uvědomit, že evangelium jsou stručné záznamy událostí, rozhovorů, které trvaly i několik hodin.
4. Jn 6, 28. ("Co máme činit, abychom dělali skutky Boží?"), je pravděpodobná odezva na předchozí kázání, po němž Ježíš rozmnožil chleby. To kázání ale není vůbec zapsáno.
5. Ježíš podobenství zástupům nevysvětluje, ale učedníkům vysvětluje vše (Mk 4, 33-34). Nám, čtenářům, jsou vysvětlena jen některá podobenství.
6. Evangelium obsahuje jednak výroky a popis činnosti Ježíše a jednak úvahy evangelistů.
7. V textu Nového Zákona lze najít rozdíly v interpretaci některých závažných problémů. Např. interpretace sv. Pavla (v Ř 9) toho, proč židé nevěří, je jasnou deformací toho, co řekl Ježíš (Jn 5, 45-47). Podobně u sv. Pavla (v Ř 10,6-8) je nesprávná interpretace smyslu textu z 5M 30,11-14. Význam pojmu "víra" u sv. Pavla a Ježíše je rozdílný (porovnej Ž 11,1 s Jn 10,37-38). Dle Ježíšovy katecheze je víra reakce člověka na realitu, vnímanou zjevením, sarxem nebo Otcem („… Petře, zjevil ti to Otec“), nebo realizovanou schopnostmi člověka jak vrozenými, nebo danými Ježíšem (Otcem). Nebo jde o uznání, nebo rozšíření poznatků (setník z Kafarnaum, krvotoká žena, Syrofeničanka). Jde zde o procesy použité už s danými dary a tudíž je to důsledek jednání člověka.
8. V Ježíšově katechezi a katechezi epištol nacházíme dvojí „slovník“ tj. stejné termíny s různými významy (např. spravedlnost, koexistence s Ježíšem) Ježíš mluvil v aramejštině, originály evangelia jak je máme, jsou zapsána řecky. Je zde tedy také nebezpečí vzniku "dvojího slovníku". Pozn. Ukázkou tvůrčího přístupu při překladu evangelií a řešení této problematiky na vědecké úrovni je práce Claude Tresmontanta popsaná v knize: Hebrejský Kristus, Jazyk a stáří evangelií (nakladatelství Barrister and Principal, Brno 2004).
9. S problematikou správného čtení Písma Svatého velmi souvisí uvědomění si, že Bible je částečně zapečetěná. V Písmu najdeme výroky „zapečeť..“ a „nezapečeťuj..“ (Zj 10,4 a Zj 22,10). Musí tam být tedy také zapečetěné pasáže. Je to přímý příkaz ve Zjevení sv. Jana. Mnoho partií je zapečetěných bez uvedení zapečetění, např. podobenství bez výkladu, nebo Lk 22,36 („Kup si meč…“). Interpretace je pro neznalého jiná než u poučeného. Interpretace výroku Mt 5,39 („Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou“ je různá dle úrovně člověka.

Evangelium neobsahuje tedy katechezi Ježíše Krista (nauku Ježíše Krista) jako celku, ale pouze jí cituje a často velice stručně. Pro naší potřeby je nutné znát, jak vypadala originální Ježíšova kázání a jak byla lidem řečena. Proto ideálem by bylo provést rekonstrukci katecheze Ježíše Krista. Bez rekonstrukce katecheze Ježíše Krista jsme odkázáni často na tradici. Jenže i tradice není úplná a jsou v ní rozdíly. Byly nutné koncily, které upřesňovaly nauku. V dějinách církve bylo takto řešeno mnoho problémů. Bohužel ne přesně podle Ježíšových instrukcí. Dokladem toho je už 1. apoštolský sněm, který je popsán ve Sk 15,1-35.

Nesmírně důležitá věc je, zda-li se člověku dostal do ruky správný překlad Bible, protože nesprávně přeložený text blokuje pochopení Ježíše. Vezmeme-li do ruky text Bible a začneme porovnávat různá vydání, často zjistíme, že jeden a tentýž text je přeložen různě, dokonce i protichůdně. Pokud Bible připouští více výkladů, pak je nedostačujícím zdrojem informací. Pokud Bible nepřipouští více výkladů nebo jednání, může být nesprávný výklad Bible. Uveďme několik příkladů, kde se překlady různí:

V případě textu Iz 6,10 můžeme najít různé překlady, jako „zavřel“, „zalepil“, „oslepil“ nebo „oslnil“. Jenže rozdílný defekt vyžaduje rozdílnou terapii. V případě textu Mt 16,23 zase: „Ježíš řekl Petrovi: ´Jdi mi z očí Satane´“, nebo „Ježíš řekl Petrovi: ´Jdi za mnou Satane´ (což znamená ´buď mým učedníkem´).“ Nebo v Lk 16,9-10 zase: „Udělejte si přátele z klamného mamonu“, nebo „I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele“. Při provádění překladu, byť lingvisticky správném, mohou vznikat překlady mezi sebou značně odchylné, které pak dávají rozdílný smysl textu. Jako další ukázku uveďme text Mt 16, 24-28: „Kdo chce jít za mnou, vezmi svůj kříž a následuj mne“. Kdo chce jít za mnou je v řečtině opisó mou. Tedy to „Petře jdi opisó mou“, znamená „Petře, buď mým učedníkem“. Proč? Petr totiž odmítá nauku Ježíše (rsp. část, že Ježíš bude trpět a zabit a třetího dne vstane z mrtvých), protože je z dřívějška pod vlivem rabínské interpretace. V dané chvíli byl žákem rabína. Proto překlady typu: „Jdi mi s očí Satane…", nebo „Jdi mi s cesty Satane…" jsou nesprávné a matou čtenáře. Důležitý je také fakt, že za sebou jsou texty „Petře jdi opisó mou“ a „Kdo chce jít opisó mou…“. Přesto překladatelé překládají „opisó“ jako „jdi z cesty…“ a v textu hned za tím „jdi za mnou…“. Toto svědčí o deformaci lingvistických procesů při překládání. Dále řecký text arató ton stauron sou. V řeckém slovníku jsou tyto významy slova arató-airó: „zdvihati, velebiti, vzdáliti, opatřiti, odstraniti, odejmouti, odtrhnouti, vzíti". Ton stauron sou - svůj stauros: „pilota, kůl z kolové hradby, kříž". Lze tedy vytvořit hodně kombinací, jako např: "zvedni svou pilotu", "veleb svou pilotu", "vzdal svou pilotu", "opatři si pilotu", "odstraň svou pilotu", "odejmi svou pilotu", "odtrhni svou pilotu", "vezmi svou pilotu", podobně "zvedni kůl z kolové hradby", "odstraň kůl z kolové hradby", apod., nebo "zvedni svůj kříž", "veleb svůj kříž", "vzdal svůj kříž", "opatři si svůj kříž", "odstraň svůj kříž", "odejmi svůj kříž", "odtrhni svůj kříž", "vezmi svůj kříž". Co je správné? Během Ježíšova pozemského života se o kříži nemluvilo. Když tak o kůlu. Takže, překlad připouští také: „Kdo chce jít za mnou, odstraň svůj stauros (který ti brání tomu, že mne nechápeš)“.

Křesťané - katolíci, pravoslavní, protestanti … mají společně Bibli a přesto jsou mezi nimi odchylky. Katolíci mají k Bibli ještě tradici a učitelský úřad Církve, který tímto prohlašuje své právo alespoň spoluurčovat obsah nauky. Protestantské denominace se odvolávají na Bibli, mají „jen Bibli“, přesto mají různé nauky. Jak to mohlo vzniknout? Vidíme, že jedním z prvních důvodů je problém správného překladu a pak pochopení Ježíšovy katecheze. Když jsou výchozí vědomosti různé, pak dle toho vypadají i překlady. Podobně také i výklady a interpretace Písma Svatého. Výsledkem historického procesu vývoje je, že se časem vyvinula spousta denominací, každá s jiným, „zaručeně správným“ výkladem Písma Svatého. Byly války, na obou stranách bojovali bojovníci za pravou víru, ale řešení se nenašlo. Lidé umírali se svými názory. Lze dokonce uznat, že v náboženských válkách měly všechny strany své poctivé bojovníky, věřící přesvědčené o pravosti nauky své rodné církve, kteří byli přesvědčeni o pravosti Bible i souladu jejich konfese (církve) s Biblí. Tato skutečnost je dokladem toho, že šlo o nekvalitní četbu (a tím pochopení) Bible, byť neuvědomělou. Pak přišlo osvícenství, pronásledování církve. A tak se nakonec objevil ekumenismus, kde se často hledá to, co je společné. Denominace (církve) už mezi sebou nebojují, ale „jeden ovčinec“ stále není, i když mnoho modliteb už bylo vyslovených. Hovoří se o náboženské svobodě. A tak do důsledku vzato lze nakonec čekat další verze nauky, které nebudou mít punc hereze, ale rozcházet se budou dále. I kdyby se všechny církve dohodly, že si ponechají svou nauku, ale spojí se do jedné církve, bude to federace nebo spíše konfederace církví. Je ale nutné, aby byl „jeden ovčinec“, aby si ovečky mohly najít pravého pastýře a musí jej také rozeznat. Je tedy nutné v první řadě umět překládat Písmo Svaté tak, aby byl překlad správný. Proto se exegeze musí opírat jen o text Písma Svatého (toto je možné a i zde platí proroctví Jer 31,34: "Nebude učit bratr bratra"). Po těchto úvahách se určitě mnohým čtenářům vnucuje otázka: „Jak je možné, že za téměř 2000 let nemáme správný překlad Bible?“ V současné době při překladech hraje roli ještě jeden problém (tzv. kruhový efekt) a to, že překlady jsou ovlivněny „rodnou“ církví i osobním stupněm pochopení. Dá se tedy říci, že při četbě Bible a pak i překladech hrály a hrají roli nauky jednotlivých církví a přitom žádná z církví nemá kompletně zvládnuté evangelium.

Proto je nutné hledat a najít způsob nalezení překladu, který umožní najít jediné správné řešení a kde překladatel může postupovat tak, aby mohl mít jistotu, že překládá správně. Nutné je vyjít z toho, co je jasné, tj. co je „rozeznatelné samo od sebe“. Další kroky musí být také sami od sebe rozeznatelné s přechodem na „experimentální teologii“ (Jn 10,38). Takto bude vznikat exegese na podkladě textů a osobní zkušenosti. Tyto požadavky jsou trochu nezvyklé a leckdo je může považovat za herezi. Pozn. Bratr B. Bílý již před mnoha lety upozorňoval na to, že bychom měli mít provedenou rekonstrukci katecheze Pána. Místo originální katecheze máme dnes tradované deformované nauky mnoha křesťanských církví a zřejmě pro nedostatek svědectví dle Ježíše Krista, je nutné svědectví mučedníků. Příčinou velkého počtu církví jsou defektní procesy při překladu, četbě a realizaci evangelia. Je nutné si uvědomit, že zde nehrají roli hříchy, nebo odchylky od katechizmu, ale různé odchylky od nauky Ježíše Krista.

Jak bylo řečeno, evangelium obsahuje závažné informace a ty nesnese každý čtenář, aniž by je deformoval. Ke správnému čtení Bible člověk musí udělat Metanoia a mít srovnané myšlení. Pak může Bibli nejen správně číst, ale také podle ní jednat. Při četbě Bible je proto nutné třídit posluchače. Ten, který je schopen číst Bibli, může číst, ale ten, který není, musí se zastavit u Metanoia. Jenže Metanoia, to je oprava myšlení a ne návod na pokání formou postu, společných modliteb (jak je to běžně chápáno) apod. Když člověk žije životem, že si s evangeliem zahrává a myslí si, že to zná, stává se „neprůstřelný“. U četby evangelia je nutné udělat Metanoia. Při čtení Bible musí být člověk opatrný při dělání konečných závěrů. Bible je velice stručná a hodně věcí třeba domyslet. Pochopení a interpretace textu musí být v souladu s jinými texty. Je třeba počítat s psychickou slepotou, že má interpretace (nebo interpretace, kterou jsem převzal) nemusí být správná a že může existovat jiná, lepší.

Pro pochopení evangelia je také nutné umět heuristicky číst. Neheuristický čtenář se spokojí se slovním popisem, který mu nic neříká a přitom si vůbec není vědom, že tomu nerozumí. Ježíšova katecheze byla jasně heuristická a měla doklady. Rekonstrukce Ježíšovy katecheze musí být také heuristická a mít doklady. Otázka dokladů je nutná. „Bez dokladů nevěřte“ (Jn 10,37). Dokladem není svědectví lidí, ale skutky Otcovy, které dělá Ježíš. Dokladem pro mne bude, když jiného uvidím dělat skutky Ježíše Krista a ještě lépe, když je udělám sám! Dnes si ale musíme dávat pozor, protože jakékoliv skutky druhých v době pseudomesiášů nelze hned považovat za doklad.

Dle poznámek pražského kněze B. Bílého (22.9.1921 – 28.2.2002) zpracoval P. Mikula

Foto: sxc.hu

Pozrieť diskusiu

Fungujeme vďaka finančnej podpore našich čitateľov a pravidelných podporovateľov. Ďakujeme.

Podporte nás aj vy, aby sme vám mohli priniesť ďalšie kvalitné články.

Podporiť pravidelnou sumou Podporiť jednorazovo