OSOBNOSŤ: Neumlčané svedectvo Václava Vaška

„Formation par action (človek sa formuje aktivitou), voir, jugé, agir (vidieť, súdiť, konať).“ Tieto jocistické heslá, ktoré na Slovensku oživoval profesor Kolakovič, oduševnili Silva Krčméryho, Vlada Jukla, ako aj už zosnulého Antona Neuwirta († 2004), i Václava Vaška († 22. mája 2009), narodeného vo Zvolene. Skutočné žitie kresťanskej viery z nich vytvorilo ľudí nepohodlných komunistickej ateistickej ideológii. Pamätníci odchádzajú. Dnes ma zasiahla správa, že v Prahe zomrel Václav Vaško, publicista, diplomat, odporca komunistického režimu.

Ešte pred dvoma mesiacmi som s pánom Vaškom telefonoval. Pozýval som ho na konferenciu o Kolakovičovi a Hanusovi, ktorú pripravovalo Spoločenstvo Ladislava Hanusa (SLH). Hovoril so mnou krásnou slovenčinou: „Viete, ja už takéto pozvania odmietam aj u nás." Chcel ešte dopísať knihu Dům na skále IV. (Cenné sú aj jeho diela: Neumlčená - Kronika katolickej cirkvi v ČSR po II. sv. vojne a autobiografia Ne vším jsem byl rád.) V tom čase mal zlomenú ruku. Dohodli sme sa, že sa niekedy stretneme v Prahe. Už sa tak nestane.

Václav Vaško svojimi postojmi a publikačnou činnosťou odhaľoval praktiky totality. Dokázal pomenovať ako a v čom bol komunizmus inšpiráciou pre fašizmus a nacizmus. Vykresliť teror štátnej politiky, ale aj osudy drobných ľudí. Pomenoval na prvý pohľad nepovšimnuteľné. Napr. žena odsúdená na 15 rokov väzenia bola odsúdená na doživotnú samotu – neskôr nemohla mať vlastné deti...; utrpenie žien; detí politických väzňov a pod. Nedá mi poznamenať, že svedectvo pamätníkov odchádza. Je na nás, či ho zachytíme. V ÚPN som inicioval projekt NENÁPADNÍ HRDINOVIA, aby študenti spracovali a stretli pamätníkov (www.november89.eu). Podarí sa odkryť lož totality na príklade odsúdených? Vďaka spolupráci s Karmelitánským nakladatelstvím sme mohli na stránke uverejniť úryvky z kníh Václava Vaška. „... pan Vaško byl rád, že se knihy dostanou do širšího povědomí...“ napísali z vydavateľstva.

Vaško hlboko pociťoval zhnusilosť komunistického systému i na vlastnej osobe. Nemyslím len výsluchy, prenasledovanie, v roku 1953 odsúdenie na trinásť rokov za údajnú vlastizradu, zákaz činnosti, ale aj to, že „na slobode“ nemohol žiť so svojou manželkou (pochádzala zo ZSSR) a rodinou. Až vďaka udalostiam Novembra ´89 po dlhých rokoch odluky sa opäť stretli. Manželka, dcéra, zať a vnúčata mohli opustili ZSSR a presťahovať sa k otcovi do Československa. Veľkosť jeho pamiatky a práce ostáva nezabudnuteľná.

František Neupauer
Autor pracuje v Ústave pamäti národa.

Niekoľko myšlienok Václava Vaška:

Nepotrestané zločiny
„Když otce Zvěřinu vedl dozorce od soudu, který mu vyměřil 22 let vězení, na celu, řekl mu: "Vy nás ale musíte nenávidět!" Zvěřina mu odpověděl: "Proč, mám si snad ztrpčovat život ještě i nenávistí?" Ne, nemyslel jsem na pomstu, snažím se také nezatěžovat se vzpomínáním na to, co mi kdo špatného udělal. Jenom bych zaměstnával svůj mozek, který bych chtěl mít svěží pro plnění mých dnešních úkolů, konkrétněji k tomu, co bych ještě rád dokončil, k dopsání Domu na skále. Jinak ale si mýslím, co jsem zde už jednou řekl, že společnost neměla nechat běhat zločince, kteří z třídních nebo ideových důvodů trýznili lidi. Nevěšel bych je, ani bych každého neposlal do vězení, aby zkusil, co to obnáší, stačilo by mi, kdyby soud označil zlo zlem a uvítal bych kdybych aspoň od někoho z těch poblouzněných slyšel: Promiňte. Nebo ještě lépe, kdyby měl odvahu vyznat: "Mea culpa, mea culpa, mea maxima culpa.""

Totalita
„Říká se sice, že historie je učitelkou života, ale bojím se, že více platí, že historie učí, ale nepoučí. Co dělat? Vysvětlovat, že komunismus je utopie, že všude, kde se třeba demokratickou cestou dostal k moci, ji zneužil, uzurpoval, nastolil totalitu, hlásal rozbroj, nenávist a tekla krev. A pokud se týče "konzumního způsobu života"? Je to další druh diktatury, jíž po diktatuře nacismu a komunismu by měl každý svobodomyslný člověk čelit.“

Odkaz Kolakoviča
„Snad jen to, co by mělo platit pro křesťana vždycky: Práce nad sebou, prohloubení duchovního života, být odborníkem ve svém oboru, nebýt diletantem v otázkách víry. Žít ve světě tak, jak by asi žil Kristus, kdyby byl na našem místě. Věci veřejné by nám neměly být lhostejné, naopak, měly bychom se v nich angažovat. Vytvářet společenství přátel, rodin, kolegů.“

Sloboda
"Pod pojmem "svoboda" si představuji možnost volit mezi dobrem a zlem, mít možnost dovědět se co je pravda a co lež, nebát se, že mne někdo hlídá, odposlouchovává, neotvírá mou poštu. Svoboda znamená nemít strach z policie, spolehnutí na nezávislost justice, možnost stěžovat si na úřady, volit svobodně zaměstnání, vychovávat děti a posílat je do škol podle svých představ, znamená také, že mohu svými klíči zamknout nebo otevřít svůj byt a nepustit do něho koho nechci. Nestojím však o bezbřehou svobou, kdy mohu vůbec všechno, a to bez ohledu na to, že zneužitím svobody, bez průvodce svobody, myslím odpovědnosti, mohu poškodit dobré jméno bližního, omezit jeho právo na svobodu."

Sebavedomie katolíkov
„Ano, malé sebevědomí katolíků v "převážně ateistické společnosti" vidím jako problém. Kdybychom si ale byli jistí ve víře, sotva bychom ten komplex měli. Ale problém by mohl být i opačný, pokud bychom si mysleli, že katolictví nám dává monopol na pravdu a na všechny jinak smýšlející bychom se dívali se shovívavou nadřazeností.“

Pohľad na život...
„Nerad bych si vše, co jsem prožil, zopakoval, ale doufám, že by mi Bůh dal sílu a že bych stejně zvolil "Ne má, ale Tvá vůle ať se stane!" Jinak bych zapřel nejen Boha, ale i sebe.“

(Z online rozhovoru pre www.vira.cz z 15.11.2005)

Pozrieť diskusiu

Fungujeme vďaka finančnej podpore našich čitateľov a pravidelných podporovateľov. Ďakujeme.

Podporte nás aj vy, aby sme vám mohli priniesť ďalšie kvalitné články.

Podporiť pravidelnou sumou Podporiť jednorazovo